BĚCHOVICE > HISTORIE

Historie

O původu jména Běchovice a dalších zajímavostech

Ve své knize "Místní jména v Čechách" uvádí Dr.Antonín Profous původ města Běchovic takto: Běch byla asi původně zkratka jména Bělec, Běhan. Příjmení Běch je doloženo z roku 1380, kdy žil v Polepích Prokop Běch. Založení obce lze předpokládat do doby, kdy jednotlivá sídliště byla nazývána dle stařešiny rodu. V knize Václava Vladivoje Tomka Děje královsktví českého jsou v doložené mapě Běchovice uváděny již v polovině 12.století /ze župního zřízení/.

První písemná památka

 První písemná památka o Běchovicích se nám zachovala v listině Anežky z roku 1228 potvrzená papežem Řehořem IX. ze dne 2.června roku 1229, v níž je uvedena mezi dvanácti vesnicemi náležejícím ke statkům jeptišek řádu sv.Benedikta na Pražském hradě i naše obec Běchovice.

Další  zmínky nalezneme roku 1353 im curiam /o historii/ Walhendorf, /in Walendorf nebo Walhendorf/, což by se dalo přeložit jako Wahlhendorf-Wahl-Vlach + Dorf = ves, což je buď Vlachva nebo ves, v níž bydlé Vlaši /Italové/- 1386 in villa Biechowice, 1435 na dvoru v Běchovicích, 1448 z Běchovic, 1654 Biechovicze (Berní rula).

Ve 14.století, kdy se ves uvádí  jako Waldendorf nebo Walhendorf neboli  česky Vlachovice, zde bylo několik dvorů pražských měšťanů. U dvou z nich, ležících u silnice z Prahy do Úval, vznikly časem trvze.

 

První doložená stavba

První tvrz, doložená v novoměstském manuálu pro období před rokem 1413, stávala pravděpodobně na místě dnešního hostince Na Staré poště (č.p. 1). Jejím prvním známým majitelem a snad i stavebníkem byl významný staroměstský měšťan Johánek Ortlův zvaný Domšík od Bílého zvonu na Staroměstském náměstí (č.p. 605). Když  byl Johánek Domšík jako přední stoupenec české strany na rozkaz německých konšelů na Staroměstské  radnici roku 1413 popraven, přešel rodový majetek na jeho manželku Markétu. Po její smrti v roce 1417 na její syny Janka a Václava - pozdějšího pražského kanovníka.

V roce 1421 Staroměstská rada zkonfiskovala oběma bratrům, kteří mezitím odešli do emigrace, jejich majetek (také v Běchovicích), a předala jej staroměstskému měšťanovi Václavu Bílému. Po jeho smrti koupil v roce 1427 tuto běchovickou tvrz se dvorem novoměstský měšťan Jan Holý z Příkopů, jinak zvaný Janek Puškařík. Ten ho užíval zřejmě až do své smrti. Jeho manželka Ofka zdejší pooplužní dvůr držela až do roku 1455, kdy ho král Ladislav jako odúmrť po Domšíkovi daroval Janovi ze Zbyslavice. Tvrz zřejmě zanikla v době  husitských válek.

Dvůr pak patřil několika vlastníkům. Roku 1568 ho od Vojtěcha z Vřesovic zakoupila vdova Salomena Zápská ze Záp pro své syny a patřil k Dubči. Zápští dále rozšiřovali svůj majetek, neboť v roce zakoupili dědiny k Dubečku, roku 1585 Koloděje a Stupice a v roce 1588 Kyje. Posledním držitelem běchovického dvora byl Adam Záp ze Záp.

Druhá běchovická tvrz, zmiňovaná v písemných pramenech teprve roku 1543 stála pravděpodobně na území dnešního statku (č.p. 2). Původně zde měl dvůr pražský měšťan Mikuláš Fridinger, který ho vlastnil podle nejstarší staroměstské knihy od roku 1332. Jeho syn Smil, zvaný Štědroň, pobýval často v Běchovicích a kolem roku 1348 zdejší vesnici rozšířil.

Další změna majitele

V roce 1353 se stal majitelem staroměstský měšťan Jan Litoměřický, později Jindřich, syn Kramáře Seidla, který tento poplužní dvůr směnil za dvůr na Sobíně s klášterem svaté Kateřiny na Novém Městě pražském. (Klášter sv.Kateřiny na Novém Městě pražském. (Klášter sv.Kateřiny panen řádu poustevničního s.Augusta založil král Karel IV. V roce 1355 na památku šťastně vyhrané bitvy u San Felice v Lombardii ve svátek této světice.)

Po sekularizaci (zesvětštění, předání do světských rukou) na počátku husitských válek se zde vystřídalo několik držitelů a v té době byla patrně i vystavěna tvrz. Do roku 1437 byli zdejšími držiteli Šimon z Knína, Jan Surový z Královic a také Tůma Penízek, který tuto část Běchovic vrátil  v roce 1439 klášteru sv.Kateřiny. Tvrz pak v roce 1508 Jiřík Kopidlanský z Kopidlna vypálil a ta zůstala od té doby pustá.

Kopidlanský z Kopidlna pocházel ze zemanského rodu a ve své době byl nejodvážnější vůdce zbojníků. Ve své tlupě měl údajně 200 jízdních a 100 pěších zbojníků. Přepadával praýské měšťany a ničil jejich majetky. Mstil se za smrt bratra Jana, který v souboji zabil Cukra z Tamfeldu. Byl zajat a na Staroměstské radnici odsouzen a popraven. Později vydal král Vladislav prohlášení, že Kopidlanský přes všechny své činy byl v právu, neboť jeho bratr byl šlechtic a radnice neměla právo jej popravit.

V roce 1584 daroval část Běchovic, která byla dosud v držení kláštera sv.Kateřiny císař Rudolf II Janu Skalskému z Dubu a na Slušticích, který byl císařským radou a prokurátorem království českého.

-------------------------------------------------

Zdroj: Vil. Saitl, Fr. Říha, Kronika obce Běchovice

Historie obce Běchovic se začíná psát již v roce 1228 v listině abatyše Anežky potvrzené papežem Řehořem IX. dne 2.7.1233. Vesnice Biechowicz, jinak řečená Wahlendorf náležela ke statkům jeptišek řádu svatého Benedikta při kostele svatého Jiří.

Později byl jeden ze statků využit jako pošta a zájezdní hostinec s přepřažní stanicí.

V Běchovicích existovala pošta již od roku 1780, kdy nacházíme první zprávy o poštmistru Hoblovi. Musel míti vždy dostatek koní na výměnu přípřeží, starat se o poštu, pohodlí cestujících apod.

V roce 1840 byla vystavěna železnice z Pardubic do Prahy a sláva této stanice poněkud opadla.

--------------------------------------------------

B   Ě   C   H   O   V   I   C    E

V  r. 1850 - obec v okresu Říčany,

V  r. 1869 - 1890  obec v okr. Český Brod,

V  r. 1900 - 1910 obec v okr. Žižkov,

V  r. 1921-  1930 obec v okr. Říčany,

V  r. 1950 obec v okr. Praha sever,

V  r. 1961 - 1970  obec v okr. Praha východ

---------------------------------------------------

Profous – místní jména v Čechách

První zmíňka r. 1227 – Behowici, viia monii s. Georgii
CB II, 42130, AČ 26/10b, BR 15/166

-------------------------------------------------

A.Sedláček – místopisný slovník historický

Běchovice u Prahy patřívaly /r.1228/ ke statkům kláštera sv.Jiří, později     i s tvrzí zdejší klášteru sv.Kateřiny v Novém městě Pražském. Avšak  býval tu také od 14.stol. dvůr vladyčí, kterýž koupili r. 1567 od Albrechta z Vřeskovic bratři Zapští k Dubči, kdežto klášterní statek prodán 1584 Mikuláši Skalskému z Dubu ke Slušticům. Oboje části skoupil r. 1623 z konfiskace Karel kníže z Lichtenštejna k panství kosteleckému.

-------------------------------------------------

Ottův slovník naučný r. 1890

Běchovice – ves v okr. Římanském, 66 domů, 596 obyvatel – Čechů, stanice státní dráhy  s poštovním úřadem, fara Koloděje u  arcidiéc. pražské, náležely k bývalému panství uhříněveskému. Nedaleko rozvaliny staré tvrze. Statek ten s dvorem poplužním, zároveň tvrz a městys Dubeč s dvorem poplužním a ves Měcholupy v odhadní ceně 21 899 kop míš.zabaven  byl panu Adamu  Zápskému ze Zap na Dubčí, Kyjích a Běchovicích a postoupen již l. 1622 Janu Dan. Kaprovi z Kaprštejna a l. 1623 prodán Karlu knížeti z Lichtenšteina. V novější době staly se Běchovice památnými r. 1848. Národní garda z Chrudimska jedouc po dráze na pomoc Pražanům byla dne 17. června u Běchovic přepadena a rozprášena husary pluku Windischgrátzova, při čemž mnozí občané od husarů posekáni a všelijak trýzněni byli. Setník Fialka, známý český spisovatel, opřel se s vlastním nebezpečenstvím života rozkaceným vojínům a  odvrátil tak další neštěstí a hrozící krveprolití.

--------------------------------------------------

 

Umělecké památky Čech  /r.1977 – Akademie věd/

R.1228 patřily Běchovice klášteru sv.Jiří v Praze. Byla tu tvrz, jež se uvádí r. 1543 jako pustá. Obec ulicového typu, domy po obou stranách silnice. Č.p. 1 – bývalá pošta, z doby kolem r. 1800, volný obdél., patrový dům s mansardovou střechou, fasáda s plochým středním rizalitem. Po obou stranách budovy symetricky postavené brány do dvora. Průjezd sklenut plackami a val.pásy, chodba valeně s lunetami. Hospodářský dvůr – barokní, přízemní, kolem čtvercového dvora.

Mezi Dubčem a Běchovicemi bývala tvrz a farní ves Litožnice. Rovněž v Dubčí bývala tvrz.

 

Dráhy – Rakousko – uherské státní dráhy – Praha – Třebová Č. – Brno  - Vídeň